Petra Záliš
Mám tři syny ve věku 13, 4 a 2 roky.
Můj nejstarší syn je plně očkován. Má povinné očkování a nikdy neměl žádný větší problém (první očkování dostal ve 3 a půl měsících).
Můj druhý syn měl dostat první očkování, když mu bylo 9 týdnů, s čímž jsem nesouhlasila. Odložili jsme tedy očkování o týden a dlouhosáhle mne lékařka ujišťovala, jak je vše bezpečné a jak je třeba si připlatit i Prevenar. Zblbnutá a nahučená jsem souhlasila.
Po 1. dávce teploty, po 2. dávce pláč + teploty, po 3. dávce průšvih. Syn dostal silný zánět průdušek, který lékařka úplně ignorovala, přestal jíst, zvracel a začal mít nervové záškuby, u kterých hrozně plakal. Ještě teď, když o tom píšu, je mi do pláče. Paní doktorka mi řekla, že to v žádném případě nesouvisí s očkováním, a chtěla v očkování pokračovat. Musela jsem změnit pediatra. Nová lékařka diagnostikovala zánět průdušek a dala nám antibiotika, které syn ale nedokázal pozřít. Taky mi tvrdila, že nervové záškuby nesouvisí s očkováním.
Něco ve me mně říkalo, že to musím okamžitě řešit. Zastavila jsem další očkování i přes různé výhružky a nátlak. Spojila jsem se s homeopatkou a intenzivně jsem pracovala na uzdravení syna. Homeopaticky jsme nejdřív řešili zánět průdušek (za týden byl pryč) a následně nervové záškuby, které postupně odeznívaly 3–4 měsíce. Co vše jsem si musela vyslechnout od lékařky a od lidí kolem, bylo hrozné (jak jsem nezodpovědná, jak riskuji život syna atd.). Dodnes jsem ale přesvědčena, že jsem synovi zachránila život.
Moje třetí dítě je už úplně bez očkování a je nejzdravější ze všech třech dětí.
Na soudy a urážky jsem si zvykla, protože zdraví mých dětí je mi nade vše. Přeji všem, co se rozhodují nebo rozhodli neočkovat svoje děti, hodně sil a věřte, že to nejkrásnější je vidět svoje děti zdravé a plné radosti.
