Poruchy štítné žlázy (Meduňka 1/2017)

07.03.2017 22:22

MUDr. Ludmila Eleková

 

<<< Předchozí část seri álu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 

MUDr. Ludmila Eleková    Štítná žláza je jednou z nejdůležitějších endokrinních žláz lidského těla. Je to velmi citlivý orgán, provázaný s ostatními žlázami a orgány. Musí být citlivá, aby mohla správně reagovat na měnící se podmínky. Poruchy její činnosti jsou dnes epidemické.

    V jednom ze svých minulých článků jsem se zabývala autoimunitním zánětem štítné žlázy. Nyní se budu zabývat narušením fungování štítné žlázy z jiných důvodů. Mnoho lidí má hypofunkční štítnou žlázu bez zánětu. Je možné, že se budu trochu opakovat, ale vše se vším souvisí.

    Štítná žláza je plynovým pedálem, řídícím rychlost metabolismu. Reaguje na signály jiných endokrinních žláz, především hypofýzy, která udržuje funkci štítné žlázy v normálních mezích, a nadledvinek, které reagují na stres a její hormony zrychlují nebo zpomalují činnost štítné žlázy v zájmu přežití. Ale i stav jater, střev a inzulínová resistence má vliv na správný metabolismus těchto hormonů.

    Vyšší činnost štítné žlázy zrychluje metabolismus: zvýšení tělesné teploty, rychlejší metabolismus a hubnutí i při značném příjmu potravy, rychlejší trávení až průjmy, zrychlení srdečního tepu a dechu, zvýšení aktivity sympatického nervstva, vyšší děložní sliznice u žen (dysfunkční krvácení), zrychlení mozkové činnosti, což se může projevit jako neklid, úzkost, hyperaktivita. Přiměřená aktivita je příjemná, člověk je aktivní, bdělý, veselý, vše mu dobře a rychle funguje. Ale příliš vysoká aktivita přináší neklid, úzkost, narušení spánku, třes rukou, svalovou slabost, bušení srdce, průjmy. Hyperfunkce je v naprosté většině případů způsobena autoimunitním zánětem (Graves-Baesdowova nemoc).

    Naopak: hypofunkce štítné žlázy způsobí celkové zpomalení organismu. Snížení tělesné teploty, zpomalení metabolismu (nabírání na váze nebo neschopnost zhubnout i při dietě a cvičení), pomalé trávení a zácpa, zpomalení srdečního tepu, snížení tlaku, zvyšování hladiny cholesterolu, zpomalení mentálních funkcí, deprese. Vliv na pohlavní hormony vede u žen k nepravidelnostem menstruačního cyklu, silnému krvácení a myomům. U starších lidí může být hypofunkce štítné žlázy přehlédnuta a zaměněna za demenci nebo depresi. Člověk s hypofunkcí jede na půl plynu, je to nepříjemná a namáhavá existence, s vážnými zdravotními důsledky.

    Procesy, které se nakonec projeví jako hypofunkce, mohou mít příčinu kdekoli v hierarchii systému, od hypothalamu až po orgány podílející se na metabolismu hormonů štítné žlázy. Nejvyšší řídící žlázou je hypothalamus, který produkuje TRH (thyreoid releasing hormone). TRH stimuluje hypofýzu k produkci TSH (thyreoidální stimulační hormon). TSH je bič, kterým hypofýza pohání štítnou žlázu k produkci hormonů. Když je jich v krvi dostatek, hypofýza pohání jen mírně, když jich je nedostatek, hypofýza pohání štítnou žlázu k vyšší aktivitě zvýšením produkce TSH. Zvyšující se hladina TSH je jednoznačným signálem, že štítná žláza má problém produkovat dostatek hormonů, a to i při jejich dosud dostatečné hladině. Velmi nízké TSH vidíme při hyperfunkci štítné žlázy (pracuje sama od sebe přespříliš a hypofýza nemá potřebu ji honit) nebo při dostatečné dávce substitučních hormonů.

    Štítná žláza produkuje dva hormony. Thyroxin (tetrajodthyronin, T4) a v menší míře trijodthyronin (T3). T4 je prohormon, který musí být dále přeměněn na T3 odebráním jednoho atomu jódu. Tuto reakci provádí enzym deiodáza. Postupná přeměna T4 na T3 je nárazníkem, který zajištuje jemné regulování hladin více účinného hormonu T3, který je účinný v buňkách. Přeměna probíhá mimo štítnou žlázu a může být narušena vlivy, které působí na orgány, ve kterých k ní dochází. V játrech probíhá asi za 60% konverze. Dalších 20% T3 vzniká ve střevě. Zbylých cca 20% T4 se mění na reverzní T3, což je prostorově obrácená molekula T3.

    T4 musí být dostatečně produkován ve žláze, musí být dostatečně přeměněn na T3 a T3 se musí dostat do buňky a až tento poslední krok zajistí jeho účinek. Poruchy mohou nastat v každém kroku: štítná žláza produkuje málo T4, játra a střevo ho nedostatečně mění na T3 nebo vzniká příliš mnoho reverzního T3 (rT3). Dobře informovaný lékař by měl být schopen podle krevních testů zjistit, kde je problém. Ovšem lékaři vyšetřují značně povrchně. Endokrinologové při prvním vyšetření sice vyšetří, co je třeba (TSH, T3, T4 a protilátky), ale dále kontrolují jen TSH a T4. Automaticky předpokládají, že každý člověk si bez problémů přemění T4 na T3. Dnes dostupné léky obsahují jen T4. Lidé, kteří mají problém s konverzí T4 na T3, mohou být dlouho špatně diagnostikováni. Dle jejich lékaře jsou dobře kompenzovaní, protože mají slušnou hladinu T4. Když si budou vytrvale stěžovat na únavu, neschopnost zhubnout a jiné příznaky, dostane se jim rady, aby méně jedli, víc cvičili, eventuálně budou odesláni na psychiatrii. Musí to mít přece všechno v hlavě, že ano, když mají tak krásné výsledky a přesto si stěžují. Standard léčby nastavený v endokrinologii je bohužel zastaralý. Stoupající míra stresu a zatížení organismu u stále více lidí narušuje přeměnu T4 na T3 a vede k příznakům hypofunkce i při krásných hladinách T4. Vězte, že když se cítíte, jako by vám žláza dobře nefungovala, nemáte to „v hlavě“, není to deprese, lenost a přejídání, máte reálný problém.

 

Možné příčiny vedoucí k hypofunkci štítné žlázy

    Hypothalamus a hypofýza. Jejich poškození (nádor, zánět, infarkt, úraz, operace, toxiny) vede k narušení produkce většiny nebo všech hormonů, které produkují. Hypofunkce v důsledku poškození hypofýzy se nazývá sekundární hypotyreóza, z hypothalamu terciární. Jde o vzácné stavy, bývá u nich narušená produkce i jiných hormonů. Bude nízké TSH, T4 i T3. Pacient musí doživotně dostávat adekvátní substituci všech potřebných hormonů.

    Štítná žláza. K syntéze T4 potřebuje aminokyselinu tyrosin a jód. Potravním zdrojem tyrosinu je zejména kuřecí a krůtí maso, vejce, ryby, mléčné produkty, mandle, arašídy, semínka, sója, avokádo a banány. Tyrosin je neesenciální aminokyselina, umíme si ji vyrobit z aminokyseliny fenylalaninu. Dále potřebujeme magnésium, selen, zinek a mangan, omega 3 mastné kyseliny. Nedostatek jódu snižuje produkci hormonů a žláza se kompenzačně zvětšuje: prostá struma. Dříve šlo o běžný stav v některých oblastech s přirozeně nízkým obsahem jódu. Dnes může být problémem spíše nadbytek jiných halogenů (fluor, brom), které mohou narušovat vstřebávání a využití jódu. K funkci deiodázy (přeměna T4 na T3) je potřeba selen. Jeho nedostatek v potravě může přeměnu narušovat, a tak vyvolat příznaky hypofunkce.

    Snížená funkce štítné žlázy se projeví nejdříve zvýšením TSH, tj. zvýšením stimulace štítné žlázy z hypofýzy. Dokud má žláza funkční rezervu a je schopna zvýšit aktivitu, mohou být hladiny T4 a T3 dlouho normální. Ale jejich hodnoty blízko spodní hranici normy již mohou být vést k symptomům hypofunkce. Když štítná žláza není schopná produkovat dostatek hormonů ani při intenzivní stimulaci z hypofýzy, TSH dále stoupá a hladiny T4 a T3 začnou klesat. V takovém případě jsou příznaky hypofunkce obvykle již zcela zřejmé. Hypofunkce, způsobená problémem přímo ve štítné žláze, se tedy projeví jako vysoké TSH a nízké T4 a T3.

    Kromě nedostatku jódu a selenu může být štítná žláza poškozená různými toxiny, autoimunitním zánětem (velmi často v souvislosti s celiakií, alergií na lepek nebo citlivostí na lektiny v obilninách obecně), ale hlavně kolísáním hladiny krevního cukru (hypoglykémií) a stresem. Stresem myslím základní evoluční stres: fyzické ohrožení a nedostatek potravy. I v našem dnešním bezpečném a sytém světě mnoho lidí vysílá svým genům signály, že hladoví a jsou ohroženi. Geny reagují na dostatek bílkovin a tuků, které jediné znamenají skutečnou výživu. Sacharidy nejsou výživa, jen zdroj prchavé energie. Pokud dieta nemá dostatek živin a současně je chudá na energii, tělo to vnímá, že není co jíst. Nedostatek potravy byl kdysi jediným důvodem, proč se hladovělo. V takové situaci tělo začne šetřit energií. Udělá to snížením funkce štítné žlázy a zpomalením metabolismu. Člověk ztratí chuť se hýbat, bude depresivní a ztratí sexuální touhu. Je to logické, když máte čelit hladu, je rozumné šetřit energií jednak zpomalením metabolismu, omezením pohybu a taková situace už vůbec není vhodná k rozmnožování.

    V okamžiku, kdy je jídla dost (přestaneme s redukční dietou, protože je biologicky nesmyslná a nedá se vydržet), tělo začne kompenzovat. Pomalý metabolismus zatím nechá (co kdyby) a začne ukládat zásoby pro příště. Jestliže dietářka (obvykle jde o ženy) hladovou dietu doplní intenzivním cvičením, situaci si zkomplikuje. Nejenže hladoví, navíc produkuje chronický stres a říká tělu, že utíká o život. Další důvod uložit si nějaké to kilo tuku navíc. Zpomalení metabolismu se zajistí kromě snížené produkce T4 také vyšší přeměnou na rT3: reverzní T3 totiž není jen neúčinný metabolit, ale blokuje účinek T3. Vyšší poměr rT3 ku T3 způsobí příznaky hypofunkce štítné žlázy, i když je hladina T3 dostatečná.

 

Proč by mělo tělo vytvořit takovou situaci?

    Jde o přežití. My se dnes honíme za rychlým metabolismem a štíhlostí. Naše geny ale mají jiný cíl. Chtějí nás živé, optimálně živené a schopné rozmnožování. Situace, které naše geny interpretují jako ohrožení, logicky vedou k šetření energií. Proto opakované diety s jo-jo efektem, intenzivní cvičení, které přesahuje toleranci organismu a vede k chronickému stresu, psychický stres spouštějící reakci „uteč nebo bojuj“, které ale nelze vyhovět, a stres vyplývající z opakovaného kolísání krevního cukru v důsledku vysokosacharidových diet a v neposlední řadě toxické vlivy životního prostředí — to vše narušuje funkci štítné žlázy a také nadledvinek.

    Hypoglykémie se týká úplně každého, kdo jí „normálně“, tedy běžné porce rychlých škrobových sacharidů — chléb, nudle, rýže, pohanka, brambory, limonády, ovoce… V podstatě jde o každé jídlo, obsahující škroby a jednoduché cukry v běžné dávce. Po jeho konzumaci vyletí hladina glukózy prudce nahoru a slinivka na to reaguje rychlým vyplavením inzulínu. Reakce ale přestřelí a z oběhu zmizí příliš glukózy. Mozek cítí nedostatek energie. Nemá jiný zdroj paliva, protože zvýšená hladina inzulínu blokuje uvolnění tuků z tukových buněk. Nadledvinky reagují vyplavením stresových hormonů. Hypoglykémie je silný stres! Adrenalin je odpovědný za příznaky hypoglykemie: úzkost, třes, bušení srdce, nutkavý hlad. Kortizol spustí tvorbu glukózy z bílkovin svalů a glykémie se srovná. Po dalším jídle se to opakuje. Tělo jede brzda-plyn. Když se to děje den za dnem, rok za rokem, vybere si to svou daň. Vyšší hladina inzulínu při chronickém nadbytku sacharidů, také narušuje přeměnu T4 na T3. „Zpomalení metabolismu“, přicházející s věkem, je ve skutečnosti narůstající inzulínová resistence a narušená přeměna T4 na T3.

    Naše geny očekávají respektování ročních období, denního světla a tmy. Očekávají výživu: kvalitní bílkoviny v doprovodu tuků a dalších živin, jen málo sacharidů, dostatek minerálů a vitamínů, čistou vodu s odpovídajícím obsahem minerálů. Očekávají krátký, intenzivní, ale časově ohraničený přirozený stres: útěk nebo boj, po němž následuje dostatečný odpočinek. Očekávají slunce a čerstvý vzduch.

    Psychosomaticky štítná žláza odpovídá páté čakře. Vyjadřování své pravdy a negativních názorů, brát se sám za sebe. Výše zmíněné stresory se projeví na štítné žláze u lidí, kteří nevědomě polykají emoce a negativní názory, kteří se potlačují a neberou se za sebe. Přísné diety a cvičení na sebe uvalí spíše ženy s negativním sebehodnocením, snažící se vyhovět přísným kritériím krásy — ženy, které nevnímají své potřeby a emoce. Lidé s nemocnou štítnou žlázou mají v anamnéze prakticky vždy typ stresu, kdy museli něco vydržet, „držet pusu a krok“. Např. dlouhodobé emočně neuspokojivé manželství, práce, kde není prostor pro osobní rozvoj, dusící prostředí až šikana, nezdravé rodinné vztahy, kdy nemohou vyjádřit své emoce a názory apod. Důležitou součástí léčby je dát právě tyto oblasti do pořádku.

    Štítná žláza — stejně jako zbytek těla — nedělá nic náhodou. Vždy se snaží o optimalizaci metabolismu podle okolností, aby zajistila přežití. Jestliže vám nefunguje, jak má, považujte to za důrazný signál podívat se na svůj život. Stres se promítá do celého těla, které na něj reaguje, jako by bylo pořád v tom pravěkém pralese.

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 


    Jen díky dobrovolným příspěvkům čtenářů a posluchačů může Svoboda v očkování přinášet všem lidem bezplatně důležité informace (nejen) o očkování. Pokud si myslíte, že naše práce má hodnotu, a pokud je to ve vašich možnostech, přispějte, prosím, na další chod této stránky. Každá koruna je dobrá a díky za ní!
    Můžete však přiložit ruku k dílu i jiným způsobem.