Míša — autismus po MMR vakcíně (Priorix od GlaxoSmithKline)

11.01.2016 20:11

Jitka

 

    Míša se narodil v řádném termínu v září 2011 jako zcela zdravé miminko. Od narození mi dělal jen a jen radost. Do svých 15 měsíců nikdy nebyl nemocný, neměl ani rýmu, dobře spinkal, dobře jedl, byl neskutečně usměvavý, dobře se vyvíjel, v roce chodil bez problémů na nočník.

usmátý Míša v dětské postýlce

    V roce se smál nahlas pohádkám o Patovi a Matovi. Rozesmálo ho, když se praštili, když spadli, něco rozbili. Věděl, jaká situace přijde a smál se už dopředu. Taky je napodoboval. Spoustu věcí se od nich naučil, v roce uměl šroubovat úplně v pohodě akušroubovákem i ručním šroubovákem. Brzy seděl, brzy chodil, krásně žvatlal první slabiky a slůvka… a 21.VIII.2012 mi řekl poprvé „MÁMA“. Bylo to úžasné období!!!

Míša v autosedačce

    …ale jen do 8.I.2013, kdy mu doktorka vpíchla povinnou MMR vakcínu. Do té doby bezproblémově očkovaný Míša už nebyl mým usměvavým chlapečkem. Hned odpoledne po očkování přišla první teplota a následovalo 12 dní horeček. Jeho apatické chování, nezájem o hračky, neustálý pláč, ztracený oční kontakt a nezájem o mou osobu jsem přičítala těm teplotám.

nešťastný Míša na pohovce

    Stále jen polehával, plakal a koukal „nikam“. Po několika dnech tohoto apatického chování začal večer zničehonic obloukovitě zvracet a to několikrát za sebou… Dala jsem ho do postýlky, teplotu měl 37,3 °C, za hodinu a půl měl již 39,2 °C. Hodně plakal a stále zvracel. Odvezla ho RZP a týden jsme byli v nemocnici. Diagnóza žádná, vyšetření žádné, příčina nezjištěna. 6 dní byl zavřený v postýlce nebo se mnou na posteli a jen apaticky a nepřítomně koukal…

apatický Míša v nemocnicinepřítomný Míša u jídla

    Po 6 dnech, kdy s ním nic nedělali a odmítal jejich stravu, jsme podepsali revers a šli domů. Následovaly snad 3 týdny průjmů, které nešly zastavit. Už v nemocnici Míša přestal reagovat na své jméno, choval se jako hluchý, neotočil hlavu na zavolání. Nereagoval na pohádky, jako by své oblíbené postavičky — Krtka, Pata a Mata, — vůbec neviděl. Celý únor 2013 byl v podstatě apatický, měl průjmy, nehrál si s jedinou hračkou, nepodíval se na mě.

duchem nepřítomný Míša na mamince

    Stávalo se, že začal bezdůvodně plakat a v novém prostředí se choval „divně“. Až později, když jsem pochopila, do té doby mně neznámé symptomy autismu, mi došlo, že už v nemocnici se tak choval. Od března do listopadu 2013 bylo jedinou jeho „hračkou“ otevírání a zavírání dvířek od čehokoli. Nic jiného 8 měsíců roku nedělal. Zahleděl se na pant u dvířek a otvíral a zavíral… hodinu, dvě, tři… Později se přidalo otevírání šuplíků a myčky. Jiné hračky (a že jsem mu jich nakoupila) neviděl. Stejně tak neviděl Krtka, Pata a Mata a neviděl ani Meggie, Jacka Russela mojí maminky, kterého od miminka zbožňoval. Bohužel „neviděl“ ani mne, svého tátu, babičku, nikoho z rodiny. Míša byl v té době hodný, ale byl nepřítomný. V září jsem nastoupila zpět do zaměstnání a Míša začal chodit do jesliček. Už po prvních dnech začal chodit domů s rozbitou hlavou a velkými modřinami na čele. Učitelky tvrdily, že se sebepoškozuje, mlátí hlavou o koberec, o skříně a zdi.

Míša s lahví

    Po měsíci byl ze školky vyloučen pro nepřizpůsobivé chování. Moje sestra v té době vyslovila podezření, že je Míša autista. Kontaktovali jsme maminky kamarádku z práce, která pracuje v SPC Litvínov s autisty a ta nás navštívila doma. Jednoznačně nám řekla, že Míša je autista. Poté jsme se objednali na vyšetření do APLA Praha, k dětskému psychiatrovi, dětskému psychologovi a neurologovi a byl nám diagnostikován autismus se středně těžkou mentální retardací. Genetické vyšetření neprokázalo žádný genetický předpoklad pro autismus.

     Ze dne na den jsem dala v práci výpověď a zůstala s Míšou doma. Slovo autismus jsem do té doby měla spojené jen s filmem Rain Man. Až později mi došlo, co mi tato nemoc vzala. Vzala mi usměvavého zdravého chlapečka. Do září 2013 se jeho oči nesetkaly s mými, 1,5 roku vůbec nereagoval na jméno, sebepoškozuje se, napadá a mlátí při záchvatech lidi, které má rád, rozbíjí v agresi nábytek a hračky, špatně usíná (i 3 hodiny) a v noci se budí. Neujde ani 5 metrů za ruku, stále utíká, neslyší na „STŮJ!“, „POČKEJ!“. Nyní jsou mu 4 roky, od 8.I.2013 doposud nepromluvil a je stále na plenách…

Míša maluje

    Ráda bych poděkovala Katce Konrádové za její vstřícnost, rady a pomoc.

    Věřím, že s její pomocí Míšu vyléčíme a autismus překonáme. Již v září 2013, po vlastní detoxikaci, se mi Míša podíval poprvé do očí. Věřím, že jde autismus vyléčit a pod odborným vedením Katky budou pokroky jen a jen přibývat a autismus  bude jednou jen ošklivá minulost. A také věřím, že jednou zase uslyším „MÁMA“.

miminko Míša ve vodě

 

Sociální sítě

 

Náš YouTube kanál
Naše diskusní fórum
Naše stránka na VK.com
Naše skupina na VK.com
Naše stránka na Google+
Naše stránka na Twitteru
Naše stránka na FaceBooku

Nejnovejší články

Podporujeme

nezávislý internetový rozhlas Slobodný vysielač

Kočkodan — satirický občasný zpravodaj z oblasti očkování a vakcinace

Kontakt

Svoboda v očkování Ing. Marián FILLO
Jaseňová 26
01007 Žilina-Solinky
SLOVENSKO
tel./SMS/MMS: +421 904 827 031
číslo účtu: 2800070065/2010 (Fio)
IBAN: CZ8220100000002800070065
BIC kód/SWIFT: FIOBCZPP
svoboda.ockovani@gmail.com