Komerční sdělení zásadně slouží k prodeji více výrobků (očkovacích látek), nikoli k lepší objektivní informovanosti (ad: „Rozhovor s MUDr. Zuzanou Vančíkovou o očkování“)

27.12.2016 18:08

Ing. Marián Fillo

 

    Na českém internetu se vyrojily prakticky totožné zprávy — rozhovory s MUDr. Zuzanou Vančíkovou, CSc. o očkování, které jsou v podstatě reklamou na její novou knížku (nebo spíše brožurku) pro věci neznalé rodiče:

ilustrační obrázek    Překvapivé na tom je, že se nejedná o redakční článek ani agenturní zprávu, nýbrž o komerční sdělení. A kdo by měl mít zájem na reklamě na knížku (brožurku), volně zdarma stažitelnou z internetu? Kdyby to byla nezávislá a objektivně informující četba, nedávalo by to žádný komerční smysl. Smysl to nabude, až když připustíme, že za touto publikací je nějaký komerční zájem. Kdo by asi tak mohl mít prospěch z investice do reklamy na brožurku, nekriticky propagující očkování? Pochopitelně: výrobce vakcín. Vzhledem k tomu, že brožura je určena zejména rodičům malých dětí a drtivá většina dětských vakcín, používaných v Česku, je od firmy GlaxoSmithKline (GSK), je tato firma hlavním podezřelým.

    Provětráme-li Google s hesly „Zuzana Vančíková“ a „GlaxoSmithKline“, záhy zjistíme, že tato paní má za sebou historii spolupráce s touto firmou:

    Je však také pravdou, že dříve Dr. Vančíková spolupracovala s jiným výrobcem vakcín, a to vakcín Prevenar a Prevenar 13 proti pneumokokům — Wyeth (později Pfizer):

obálka knihy „Co bychom měli vědět o očkování, abychom dělali správná rozhodnutí“ ze stránky Blesk.cz    Ve hře jsou tedy obě firmy, teoreticky mohly na té brožurce i spolupracovat a podpořit ji společně (ač na poli vakcín proti pneumokokům jsou konkurenty), ale měl-li bych si vybrat jednu, byla by to spíše firma GlaxoSmithKline, protože její spolupráce s Dr. Vančíkovou vypadá být z dostupných zdrojů poněkud novějšího data. Na druhou stranu, Blesk u obrázku obálky brožury Dr. Vančíkové uvádí jako autora firmu Pfizer (viz obrázek vpravo). Pfizer také vydal hodně podobnou brožuru na Slovensku.

    Je tedy celkem dobře možné, že v tom jede Pfizer sám, i když poněkud zaráží, že na Slovensku se ke svému vydavatelskému počinu hrdě hlásí (na předposlední stránce), v Česku nikoli. Možná to však je pouze důsledek zkušenosti, že jeho brožura na Slovensku neměla úspěch právě kvůli tomu, že je každému soudnému člověku zřejmé, že to je de facto reklamní materiál, a proto a priori nedůvěryhodný zdroj informací. A tak svůj podíl na české brožuře Pfizer raději zatajil. Kdo ví? Pokusím se zeptat přímo Dr. Vančíkové, ale nemám velkou naději, že mi odpoví.

    Ať už brožuru a její propagaci sponzoroval kdokoli, z obsahu je zřejmé fanaticky pro-očkovací naladění. Ve zbytku komentáře se podíváme na jednotlivá tvrzení Dr. Vančíkové ve zmíněném reklamním (komerčním) rozhovoru, ale přijde snad jednou i na samotnou brožuru.

 

„Proto se MUDr. Zuzana Vančíková rozhodla napsat příručku, která vám stručně a srozumitelně vysvětlí vše, co byste měli o očkování vědět, abyste se mohli správně rozhodovat.“

    V tomhle kontextu očividně „správně“ = tak, aby z toho měli prospěch výrobci vakcín, nikoli Vy nebo Vaše dítě.

 

„Očkování je jednou z nejúčinnějších forem boje proti infekčním onemocněním. Na antibiotika a další léky užívané v boji proti infekcím nelze spoléhat vždy, nemusí totiž na odolné mikroby působit.“

    A to samé platí i na očkování. Nejzářnějším příkladem jsou pneumokoky, které se vyvíjí tak, že už během pár let od zahájení očkování není většina vyskytujících se kmenů pneumokoků nejčastěji používanou vakcínou (Synflorix) pokrytá, tzn. pokud by i Synflorix chránil dokonale (což je nemožné, ale budiž) proti těm deseti kmenům, jejichž antigeny obsahuje, pořád by chránil pouze proti menšině reálně se vyskytujících kmenů.

 

„Preventivní ochrana organismu pomocí vakcíny je tedy nezanedbatelnou součástí péče o zdraví.“

    Zdá se, že pro moji úplně neočkovanou mladší dceru (jíž zanedlouho bude 7 let) je to součást péče o zdraví úplně v pohodě zanedbatelná, protože jí zjevně žádné očkování reálně nechybí — je vysoce nadprůměrně zdravá (ve srovnání s jinými dětmi stejného věku). Spíš to vypadá tak, že závažné zdravotní problémy mají děti očkované. Stejnou zkušenost se mnou sdílely stovky dalších rodičů, tak by mě docela zajímalo, z čeho konkrétně Dr. Vančíková vychází, když si dovolí tohle tvrdit.

 

„Očkování patří k největším objevům imunologie a medicíny vůbec.“

    Mluvíme-li se o iatrogenních (lékařem resp. lékařským zásahem zaviněných) nemocech, tak bych to klidně podepsal. Neumím si představit, co z objevů imunologie a medicíny by mohlo mít ještě více devastující vliv na zdraví lidstva než očkování. Opravdu mě nic nenapadá.

 

„Bez něj bychom se i dnes museli obávat mnoha nemocí, a to i tam, kde je lékařská péče na nejvyšší úrovni a dobře dostupná pro všechny.“

    Poněkud nesmyslné tvrzení — pořád se obáváme spousty nemocí, i v zemích s nejvyšší úrovní lékařské péče, jen je to jiná paleta nemocí než před 100 lety. Řekl bych, že ta dnešní nabídka nemocí, jichž se bojíme, je podstatně horší (alergie, astma, rakovina, neurologické a imunitní poruchy aj.).

 

„V zemích, kde je vysoká proočkovanost, došlo k radikálnímu poklesu nemocí, proti nimž se očkuje. Možná i proto si dnešní rodiče jejich riziko již neuvědomují.“

    Nevím, kde to jako žije Dr. Vančíková, ale v Česku už pár let řádí příušnice i černý kašel — navzdory hodně vysoké proočkovanosti proti oběma zmíněným nemocem: podle údajů Světové zdravotnické organizace až 99%.

    Na druhou stranu, když se podíváme na proočkovanost proti záškrtu a na jeho výskyt po celém světě, zjistíme, že jeho výskyt je významnější (bez jakéhokoli ohledu na proočkovanost) pouze v zemích 3. světa, jako je Indie, Indonésie, Laos či Madagaskar. Dr. Vančíková je tedy zřejmě hodně vedle v určování skutečných příčin nemocnosti a/nebo úmrtnosti na ty nemoci, proti nimž se běžně očkuje.

 

„Očkování vyvolává imunitu cílenou proti složkám očkovací látky, které jsou odvozeny z bakterií nebo virů, proti kterým chceme očkovaného chránit. Ostatní imunita zůstává nedotčena a k jejímu oslabení nedochází. Celkově je tedy imunita očkováním posílena, nikoliv oslabena.“

    Opravdu nechápu, jak tohle může říct někdo, kdo se chlubí kvalifikací v oboru imunologie. Protilátková specifická imunita není izolovaný ostrov bez jakéhokoli vlivu na zbytek světa. Očkovací látka ve skutečnosti tím, že podněcuje protilátkovou (Th2) složku specifické imunity, zároveň ve výsledku potlačuje buněčnou (Th1) složku specifické imunity.[1] Dále jsou ve vakcíně látky ne zrovna neškodné pro imunitní systém: sloučeniny hliníku a rtuti, formaldehyd, polysorbát 80 aj. Rozhodně tedy nelze říct, že očkování pouze spustí tvorbu protilátek a zbytek imunitního systému zůstává nedotčen. Takhle to prokazatelně není.

 

„Kolektivní imunita je velmi důležitá pro zastavení výskytu a šíření nemocí právě díky vysoké proočkovanosti. Kolektivní imunita chrání i ty, kteří se kvůli zdravotním komplikacím nebo věku očkovat nemohou.“

    Jak je to hezky vidět na epidemii příušnic: vysoká proočkovanost nám není nic platná a problémy s příušnicemi mají v drtivé většině ti, co proti nim byli očkováni, nikoli ti, co jsou starší a plošné očkování už nestihli (konkrétně ročník 1986 a starší). Hypotéza o očkováním navozené kolektivní imunitě je založena na naprosto nereálných předpokladech:

  1. očkovaný člověk nemoc dále nešíří (není pravda — mnozí očkovaní onemocní navzdory očkování a i kdyby ne, mohou původce nemoci vykašlat, vykýchnout nebo (jako např. u černého kašle) přenést na nějakém předmětu)
  2. neočkovaní jsou v populaci rozloženi rovnoměrně (není pravda — mnozí neočkovaní se z povahy věci hromadí v zdravotnických zařízeních (imunokompromitovaní nebo na imunosupresivní léčbě), uprchlických táborech, romských osadách/slumech/favellách/ghettech apod.)
  3. dosavadní očkovací kalendář zajišťuje imunitu proti vybraným nemocem po celý život (není pravda — snad vyjma tetanu, ale u toho stejně nemá smysl mluvit o kolektivní imunitě, poněvadž se nešíří z člověka na člověka)
  4. očkovaný = chráněný (není pravda — očkování nevytvoří imunitu u každého a i když ji vytvoří, tato postupně slábne a většinou nevydrží až do smrti, vyjma předčasných úmrtí, přičemž velká většina dospělých už nemá protilátky proti nemocem, proti nimž se očkují děti, snad kromě tetanu)

    Nuž a hypotéza, postavená na samých nepravdivých předpokladech bude (navzdory sebelepší logice) zákonitě nesprávná/mylná. Více ke kolektivní imunitě v článcích z tohoto přehledu.

 

„Pokud by se do budoucna proočkovanost snížila, výskyt nemocí, kterým se dá jednoduše předejít vakcinací, by se mohl opět zvýšit a postihnout právě neočkované.“

    I kdyby se proočkovanost nesnížila, dojde zákonitě k nárůstu nemocnosti na ty běžné dětské nemoci, proti nimž byli dnešní dospělí už očkováni (nikoli ale na záškrt či tetanus, jejichž výskyt má s očkováním pramálo společného), přičemž očkováním navozená imunita u nich už jaksi vyprchala (vyvanula). A tedy nemocní budou především očkovaní, nikoli neočkovaní. Je to zcela patrné z nejnovějšího sérologického přehledu.

    Tato zjevná lež Dr. Vančíkové má za účel nahnat lidi bezhlavě na očkování, vzbudit v nich strach (on vlastně jiný důvod pro očkování než strach ani neexistuje), ačkoli skutečnost je spíše opačná, než jak popisuje Dr. Vančíková.

 

„Doporučuji očkování proti pneumokokům, meningokokům, žloutence. Očkování proti klíšťové encefalitidě je zejména vhodné v oblastech s vysokou promořeností klíšťat, což Česká republika je.“

    Asi to byl opravdu Pfizer, kdo sponzoroval brožurku Dr. Vančíkové a její propagaci, když jsou pneumokoky (rozuměj: Prevenar 13) na prvním místě. Zaráží také vágní označení „žloutence“, když žloutenky, proti nimž se očkuje, jsou dvě: A a B.

 

„Očkování proti lidskému papilomaviru je, spolu s pravidelnými preventivními gynekologickými prohlídkami, prevencí karcinomu děložního čípku.“

    Tak tohle už opravdu není nic jiného než reklamní slogan, protože ve skutečnosti ochranu před karcinomem děložního čípku díky očkování proti HPV zatím nikdo neprokázal. Ono to ani není dost dobře možné vzhledem k průměrné inkubační době této rakoviny přes 10 let a zatím jen poměrně krátké přítomnosti vakcín proti HPV na trhu.

 

„Očkování proti rotavirům je rovněž vhodné, a to zejména u dětí, které mají starší sourozence nebo které trpí chronickým onemocněním, pro které budou častěji navštěvovat zdravotnická zařízení.“

    Legrační na tom je, že znám hned několik případů, kdy naopak očkování proti rotavirům de facto způsobilo lokální epidemii průjmů v rodině očkovaného kojence. Navíc jediné, co u rotavirů reálně hrozí, je dehydratace, jíž lze snadno předejít pitím dostatečného (během průjmu tedy zvýšeného) množství tekutin.

    A vzhledem k preskripčnímu omezení do max. 32. týdne života dítěte je hodně těžké odhadnout, zda dané dítě bude častěji navštěvovat zdravotnická zařízení. Zde je dobré zmínit, že podle MUDr. Pavla Šimurku, PhD. z Trenčína, jednoho z autorů Pfizerovy slovenské brožurky o očkování, si každé třetí dítě odnese z nemocnice rotavirus, jenž si tam nepřineslo, přičemž jediná účinná desinfekce je alkohol (vzhledem k tomu, že se jedná o virus, ne o bakterii, jsou antibakteriální přípravky proti rotavirům neúčinné). Běžné mytí rukou tedy na zbavení se rotaviru nepostačuje.

 

„Všechna výše uvedená onemocnění mohou způsobovat vážné zdravotní komplikace.“

    A co teprv vakcíny proti nim!

 

„Obě vakcíny je vhodné očkovat co nejdříve a s jejich aplikací neváhat. Čím je dítě mladší, tím více je těmito nemocemi ohroženo.“

    Co se týče hemofilů a pneumokoků tak by to mohlo být platné pouze pro děti nekojené, u černého kašle to očkování stejně není platné dřív, než doba největšího ohrožení černým kašlem pomine (proto se taky začalo s očkováním těhotných žen v třetím trimestru těhotenství), poněvadž cílové IgG protilátky se začínají v míře větší než malé tvořit až kolem 6. měsíce života (a to už je miminko z nejhoršího venku), a nákaza kojence tetanem, záškrtem, dětskou obrnou a žloutenkou typu B (až na děti žloutenkou B nakažených matek) je prakticky vyloučena.

graf tvorby různých druhů protilátek u miminka

    Takže pokud své dítě kojíte, není žádný důvod s očkováním spěchat.

 

„Obě vakcíny lze podat současně. Pokud však po předchozím podání obou vakcín současně mělo dítě vysoké tepoty, je vhodné je příště podat odděleně s odstupem cca 14 dní.“

    Lze podat současně i 5 nebo 10 vakcín, ale otázkou je, jaké pak budou následky. I v příbalových letácích se píše o zvýšeném množství a závažnosti nežádoucích účinků po souběžném podání, takže osobně bych rozhodně nikomu nedoporučoval pokoušet čerta-ďábla. Dítě má co dělat i se samotnou hexavakcínou, natožpak s kombinací hexavakcíny a vakcíny proti pneumokokům! A interval bych radši natáhl na měsíc, protože 2 týdny jsou dost na hraně.

 

„Neexistuje žádný důkaz pro to, že by homeopatika moha nahradit jakékoliv očkování.“

    To, že Dr. Vančíková o tom neví, ještě neznamená, že to neexistuje. Ale ono to existuje:

 

„Mnoho onemocnění postihuje nejen děti a mladistvé, ale i seniory a obecně lidi s oslabenou imunitou. Očkování v dospělosti má nezpochybnitelný význam pro vytvoření a udržení imunity i v pokročilém věku.“

    Jakmile někdo v nějaké argumentaci, napíše slovo „nezpochybnitelný“, je to neklamnou známkou toho, že

  1. je demagog, protože ve skutečné vědě není o ničem zakázáno pochybovat a naopak pochybnosti jsou základem vědeckého pokroku;
  2. to s největší pravděpodobností bude nejen hodně pochybné, ale nejspíš i úplně lživé tvrzení. Napsat, že něco je nezpochybnitelné, znamená definovat dogma, bez jakékoli diskuse nebo oponentury. Je to úhybný tah manipulátora ve snaze převést diskusi od slabého místa na bezpečné teritorium, kde nehrozí odhalení nemilé pravdy.

    Zde si hlavně všimněte, že autorka nejenže nepřemýšlí nad čímkoli, co by oslabenou imunitu dotčených jedinců vylepšilo, ale předstírá, že očkování je v podstatě jediná volba, jíž se nelze vyhnout. A to je lež.

 

„Velmi se vyplácí například očkování chřipkovou vakcínou, očkování proti pneumokokům, proti žloutence a dalším nemocem.“

    Opět zaráží nerozlišování žloutenky typu A a B, zejména proto, že mezi způsoby jejich šíření jsou propastné rozdíly.

    A očkování proti chřipce se vyplácí asi tak, že očkovaní jsou celkově 5,5x nemocnější než neočkovaní.[2] Možná mají o něco méně chřipky, ale zato mají mnohem více jiných respiračních nemocí, takže toto očkování jim může pomoct leda tak do hrobu.

    O očkování seniorů proti pneumokokům se ve Velké Británii na základě údajů z praxe rozhodlo, že je celkem k ničemu. Jenom výrobci si namastí kapsy.

 

„Očkování do ciziny by v případě exotických destinací mělo být pro cestovatele samozřejmostí.“

    Znám pár cestovatelů, co se nikdy neočkují a zároveň říkají, že jejich očkovaní parťáci mají (na rozdíl od nich) pořád nějaké zdravotní problémy. Takže jako samozřejmost bych to rozhodně neviděl.

 

„Do některých zemí je dokonce očkování proti určitým nemocem nutné pro vstup do země.“

    Kdepak! Povinné je pouze proti jedné nemoci, a to proti žluté zimnici do některých tropických zemí (a i to často pouze pro ty, co přijíždějí/přilétají ze zemí, kde se žlutá zimnice vyskytuje) a proti meningokokům do Saúdské Arábie na pouť do Mekky. Do žádné země nejsou povinná dva nebo více očkování.

 

„Na očkování by se lidé měli především ptát svého praktického lékaře nebo specialistů, u kterých jsou léčeni.“

    Tak to je ta nejhorší rada, jakou mohla autorka knížky o očkování svým čtenářům dát. Nemáte-li za praktickou lékařku MUDr. Ludmilu Elekovou, je téměř jisté, že se od svého praktického lékaře o očkování nic opravdu podstatného nedozvíte. Obecné povědomí praktických lékařů o očkování je totiž děsivě malé, dá se říct, že na úrovni reklamních sloganů a letáků/brožurek od farmaceutických firem, někdy dokonce ani to ne.

 

„Z internetových stránek doporučuji využívat zdroje informací, které jsou sepsané odborníkem, který má ve vakcinaci dlouholetou praxi.“

    To je naprostý nesmysl. Mohu mít 50-letou praxi (kdybych byl starší) v zapínání/vypínání elektrického světla a přesto nemusím mít vůbec ponětí o tom, jak funguje elektřina. To, že něco dlouho dělám, vůbec neznamená, že tomu do hloubky rozumím. A tak i drtivá většina očkujících lékařů nemá vůbec páru o tom, jak očkování vlastně funguje (nebo nefunguje), jakým způsobem, kdy a komu škodí apod.

    Chcete-li získat alespoň jakž-takž seriózní a objektivní informace o očkování, přečtěte si třeba knížku Očkování — pro a proti od mnichovského pediatra Dr.med. Martina Hirta, jenž se otázkou očkování (na rozdíl od drtivé většiny pediatrů) zabývá opravdu poctivě a do hloubky, a na sponzorovanou brožuru Pfizerem a GlaxoSmithKleinem placené MUDr. Zuzany Vančíkové, CSc. rovnou zapomeňte. Je to stejná ztráta času jako věnovat pozornost reklamnímu letáku.

 

Odkazy na studie:

[1]  Fiorentino DF, Bond MW, Mosmann TR: Two types of mouse T helper cell. IV. Th2 clones secrete a factor that inhibits cytokine production by Th1 clones, J Exp Med, 1989, 170(6):2081–2095

[2]  Cowling BJ, Fang VJ, Nishiura H, Chan KH, Ng S, Ip DK, Chiu SS, Leung GM, Peiris JS: Increased risk of noninfluenza respiratory virus infections associated with receipt of inactivated influenza vaccine, Clin Infect Dis, 2012, 54(12):1778–1783

 

Kontakt

Svoboda v očkování Ing. Marián FILLO
Jaseňová 26
01007 Žilina-Solinky
SLOVENSKO
tel./SMS/MMS: +421 904 827 031
číslo účtu: 2800070065/2010 (Fio)
IBAN: CZ8220100000002800070065
BIC kód/SWIFT: FIOBCZPP
svoboda.ockovani@gmail.com